Při tvorbě videí mnozí autoři využívají cizího obrazového a zvukového materiálu bez nutnosti platit autorské poplatky. Činí tak v rámci principu „fair use“, podle kterého lze použít část díla chráněného autorskými právy pro účely kritiky (recenze), komentáře, zpravodajství, výuky, studia nebo výzkumu. Tento princip lze uplatnit v některých zemích, například ve Spojených státech Amerických nebo Velké Británii
Český autorský zákon vychází z Bernské úmluvy, která pojímá autorské právo v mezinárodním měřítku. Popisuje odpovídající omezení výhradního práva autora. Spadají sem volná využití dovolující užití některých děl pro osobní potřebu a bezúplatné zákonné licence, které umožňují dílo citovat, zobrazit jej na veřejném prostranství, využít jej v rámci zpravodajství apod.
Výklad českého autorského zákoníku je v konkrétním případě užití cizích videí nebo hudby, na která se vztahují autorská práva, nejednoznačná. Praxe v České republice je následující: v případě úryvku z hudebního díla jej není možné legálně využít pro vlastní video na YouTube. Je třeba kontaktovat Intergram kvůli právům vydavatele nosiče a umělců a OSA kvůli právům autorům. Dále je třeba tzv. synchronizační licence pro spojení hudby a filmu a licenci k užití videa na webu. Po domluvě na podmínkách a využití a ceně poté zaplatíte licenční poplatek.
Podobná situace je i u videí. Pokud nedojde k uzavření licenční smlouvy s vlastníkem autorských práv, třeba i prostřednictvím volné licence, je dílo ze zákona chráněno a nelze jej tedy legálně použít. Nejjednodušší řešení pro zahrnutí multimediálního obsahu na videích YouTube je tak využívat volně licencovaný materiál dostupný například v knihovně YouTube nebo na některých webových portálech (viz zdroje).